Profily hráčů - díl první - Jarda

V každém týmu najdete mimo takticky a herně stanovených postů hráčů i různé osobnosti a charaktery. O to víc se tyto vlastnosti projevují v užším kolektivu a partě kamarádů. Vzhledem k tomu, že náš tým nespojují jen palubovky, plastové hokejky a děravé míčky, ale za spoustu let i mnoho zážitků, výletů, oslav, strastí i radostí, smutků i štěstí, máme i my mezi sebou různé osobnosti. Najdeme u nás hecíře, bojovníky, kliďase i nerváky, klaďáky i zlé muže, svůdníky i stydlivky, mrzouty i kašpárky, baviče i vypravěče, snílky i realisty, lenochy i pracanty, hubeňoury i otesánky, štístka i smolaře, rejpali i organizátory. Ač se některé vlastnosti můžou zdát negativními, každý z nás je svojí osobností, kladnou, pozitivní a nepostradatelnou jak na hřišti, tak v naší partě.

V prvním díle představujeme našeho kladného blonďáka s andělskou tváří.

Jeho cesta k florbalu však nebyla snadná. Nenarodil se, jak by mnozí podle současného umu očekávali, s míčkem a florbalovu holí v ruce. Ba naopak, první co ho zaujalo, byla chemie, ne nadarmo si přinesl z dětství přezdívku malý chemik. Přestože začátky neměl snadné, jako ostatně každý začínající vědec (nejeden založený oheň v paneláku, vyhnal obyvatele neplánovaně ven), slavil velké úspěchy. Zatímco jeho podstatné starší kolegové z Vědecké laboratoře v Ženevě se marně snažili najít elixír mládí, on si už maloval první vzorce křídou na stěnu bytu. Jen škoda že to nedotáhl do konce. Složení viagry už mohlo být známé o několik let dříve a mnozí muži by si užili divoký důchodový věk. Jelikož úspěchy na sebe nechávali dlouho čekat a pohár trpělivosti u našeho chemika přetekl, rozhodl se pověsit tinkturu na hřebíček a hledat uplatnění jinde. Zde právě nastává zlomový okamžik, neboť měl to štěstí, že první co se mu dostalo do ruky, byla hokejka. Od tohoto data se začínají zaznamenávat jeho první florbalové krůčky. Jeho charakteristickými rysy jsou: stálý úsměv, nikdy jsem u něj nezažil jiný stav, než do světa zářící se šťastným výrazem. Být v dalším životě psem, mrskal by stále ocáskem z radosti ze života. S pohotovým smyslem pro humor, upřímným pohledem a inteligentním výrazem by mohl být dozajista lvem salónů a lamačem dívčích srdcí. Jenže on je téměř kladným filmovým hrdinou, odplivnutí na ulici by pro něj bylo lidsky nepřípustné, posadit ho mezi partu recidivistů, změní je za hodinu na všemilující „hipísáky“, nejsprostější slovo, které ze sebe v největším rozčilení utrousí, je maximálně „safra“, nepovedenou akci ohodnotí slovy „škoda“ a jestli vůbec někdy vyslovil slovo „prdel“, myslel tím ve veselém rozpoložení, že to byla legrace. Stále nevíte? Díky své vysoké a štíhlé postavě se na hřišti pohybuje svérázným dlouhým krokem, hokejku často drží jen v jedné ruce, je jedním ze dvou hráčů, který není „zkažen“ hokejbalovými manýry, je jediným, který dokáže odebrat soupeři míček jedině čistým způsobem. Tvrdá hra do těla mu nesvědčí, není sice konstruktivním tvořivým útočníkem, ale když dostane vypracovanou přihrávku, nebo se dostane do brejku, je smrtícím kanonýrem a střelcem. Ne nadarmo mu občas říkáme Oflendský shooter. Nejvíce se mu daří s jeho největším kamarádem a téměř florbalovým dvojčetem Koubkem, který je právě pro něj schopný vypracovat šance ke skórování a mají spolu nejvíce „nahráno“ z florbalových matchů již z dob vysoké školy. Koubek ho také poprvé přivedl před lety do tělocvičny U Sokola a poté začal chodit hrát i na Nový Hradec. Nosí na zádech příznačně šťastnou sedmičku. Fanynky musíme zklamat, protože je bezkonkurenčně zadán a okroužkován prstýnkem od manželky Moniky. Jen tak mimochodem taky věčné optimistky a usměvavého sluníčka. Nenapoví-li ani příhodný slogan „štastnej jako blecha“, pak musí být vše jasné po přezdívce, kterou si vysloužil na posledním turnaji – Jarda Dušín.

Ano je to tak, nikdo jiný, než náš populární Jarda Bleha.

Jardo, děkujeme, že Tě máme a známe, za všechny nasázené branky, udělané výsledky a přejeme dodatečně vše nejlepší k dvacátým sedmým narozeninám.