2. Florbalový turnaj - H-CENTRUM

Florbalový turnaj - H-CENTRUM
2. ročník - 26.04.2008 - Sportovní hala Staré Hradiště

Účast: 10 družstev (2 skupiny po 5)

Uplynul půl rok od našeho prvního turnaje v H-centru, dva měsíce po Všestarech, abstinenční příznaky sílily a před námi stanula další výzva. I když jsme zatím na příčky nejvyšší nedosáhli, nebo snad právě proto, naše odhodlání vybojovat pohár ze Starého Hradiště stále stoupalo. Ač se to nezdá, ale i za jediné dva turnaje, kdy jsme jako neznámý tým, hráli po sobě dvě finále, byli jsme už bráni za favority a nebylo ani možné dávat si nižší cíle. Jenže při dolaďování sestavy, vznikl nečekaný problém. Nejmladší z bratrů Špalkových nemohl dorazit kvůli jiným povinnostem vůbec a prostřední Ondra mohl potvrdit účast pravděpodobně jen na odehrání základní skupiny a pro případný postup bychom zůstali ve čtyřech lidech. Proto jsme sáhli ihned po jedné posile, která se snad ani nedá nazývat náhradníkem. Hráče, který by byl nepochybně díky svým kvalitám již v základu od prvopočátku, ale nehrál jen z důvodu, že jsme první turnaje vlastně podnikali z party lidí, která chodila v pátek na Nový Hradec. Tak přišel do týmu Tomáš Jakoubek. Jedna ze tří současných hvězd týmu (ty dvě jmenovat nebudu, aby jim nevyrostly nosy, Koubkovi to třeba pomůže na růst vlasů :-)). Již při losu jsme zjistili, že nám známý největší rival z minulého turnaje a náš přemožitel z prvního H-centra zde není. Tedy spíše neznámý, protože do dnešního dne se stále nepodařily najít rukopisné poznámky o odehraných zápasech na prvním turnaji a pro nás blázny zapisovatele a statistiky to je tragédie, jako kdyby se ztratil originál Mony Lisy. Několik týmů bylo úplně nových, možná jen rafinovaně přejmenovaných. Ale byl zde náš největší sok ze Všestar – Amputáři. Opět v naší skupině a tak jsme si na ně již brousili čepele hokejek.

Na začátek jsme se postavili proti mladým chlapcům, pravděpodobně fotbalistům z Horního Jelení. Ač byli určitě ve fotbale sehraní a dobří, v utkání proti nám se projevilo jejich mládí a naše větší zkušenosti a důraz. Po parádním téměř exhibičním představení se po výsledku 9:1 halou nesly hlasy, že tady je celkový vítěz asi patrný a že se na to dobře dívá. Ale my to tak necítili, byl to první zápas. V něm prožil svoji největší brankovou explozi na turnajích sniper Michal Skrovný a vstřelil hned pět branek z celkových 16. Konečně se začalo více dařit i Tomáši Bouzovi a zapsal se hned dvakrát, stejný počet branek dal i srdcař a pravidelný přispívatel Ondra. Očekávaný těžký duel s Amputáři se nekonal a podstatně slabší soupeř v pozměněné sestavě velkým problémem nebyl. Tým Hradečáků oproti listopadové bitvě a remíze 1:1 také poměrně snadno podlehl a po třech zápasech a skóre 19:3 jsme poslední zápas ve skupině ani nemuseli hrát a náš „golmanskej“ Radim již masíroval svalstvo, že by se snad šel proběhnout do útoku. Ale do závěrečného zápasu skupiny proti nám nastoupili staří známí oranžoví Patapufáci a hráli jako o život, tedy o postup. Museli nás porazit, možná očekávali, že jim zápas „necháme“. Jenže my nějak zápasy vypustit neumíme a i na půl plynu jsme je velmi „charakterně“ po těsné výhře 3:2 poslali domů. V Pardubickém klubu Patapuf nám určitě nikdo už nenalije a jestli nejsou naše fotky na tabuli nevyžádaných hostů, tak minimálně jako terčíky na šipky. Ne, po pravdě věříme, že na nás kluci nezanevřeli a berou to sportovně.

Semifinále, vlastně všechny vyřazovací zápasy jsou velikou loterií, ale my do něj nastoupily velmi disciplinovaně, klidně, s rozumným sebevědomím a stále ještě s Ondrou. K dobrému výsledku nás nastartovaly dva rychlé góly Michala, dva poté přidal po Koubkových pasech Jiřan a mohli jsme se soustředit již na finále a šetřit síly, kdy už nemůžeme počítat s Ondrou a na střídání budeme mít jediného hráče.

Neřestí takovýchto amatérských turnajů je, že tím jak týmy končí, rovnou odjíždějí a klesá tím sledovanost. Na samotné finále pak většinou jen zůstanou oba zainteresované týmy, snažící se celodenní snažení dotáhnout do absolutoria a pár nadšenců, případně fanoušků a kamarádů finalistů. Ale hala na finále již zela prázdnotou. Proti nám nastoupili značně ostřílení a zkušení sportsmeni, sice většina z nich již dlouholetí otcové od rodin, za to však na nich byla vidět zkušenost a sehranost. V jejich řadách nastoupil i bývalý Pardubický a Třinecký extraligový obránce Jiří Malinský. Jejich výborná ofenzívní taktika, kdy na úkor absence brankáře celá čtyřka pozičně kombinovala v útočném pásmu a přehrávala soupeře jako o přesilovce, byla pro nás jasnou inspirací, jak proti nim zahrát. Disciplinovaně ve třech bránit, co nejvíce napadat, neumožňovat střelbu a příliš se nevysunovat. A tato naše defenzívní hra a absence brankáře nebo snad vůbec i obránců SK Veska vedla po jakémkoli získání míčku na naše hole k jedné přihrávce a střelbě do prázdné branky nebo pouze k jednoduchému vyhození přes půl hřiště do sítě. Michal Skrovný si těmito úniky připsal hattrick, třemi zásahy skvělý výkon podtrhl Koubek a po gólu se rozdělili i Tomáš s Jiřanem. Od poloviny zápasu jsme již o vítězství nepochybovali a po konečném hvizdu a jasně vyhlížejícímu výsledku 8:2 jsme mohli dát průchod emocím, štěstí a radosti z prvního vítězství. Paradoxně šlo možná i o nejjednodušší a výsledkově nejpřesvědčivější turnaj, který jsme odehráli a možná i v budoucnu odehrajeme. Ale to konečné vítězství nijak nesnižuje, naopak možná drtivou převahou ještě podtrhuje.

Tornados - branky