The Tornados Poland Pstruh Tour...

Rozhycovaná těla, zahřáté svaly a rozpumpované organismy ze sobotní ligové premiéry se ještě ani nestihly uklidnit a již se v týmu Tornados řešily na pondělní sváteční den další tréninkové a kondiční aktivity. Chuck, Ondra a Martin s partnerkami plánovali cyklistický trip po hradeckých lesích s mapováním místních občerstvení a hospůdek a Jarda s Koubkem plánovali jakýsi svérázný rybolov a grilování pstruhů u našich polských sousedů, taktéž s partnerkami. Nakonec vše rozhodla krásná telefonická tichá pošta, která se skutečným stavem věcí měla pramálo společného. Koubek si popis cílového místa z vyprávění svojí Míši vyložil po svém, Jiřanovi zmínil sváteční den v Polsku, grilování a chytání rybiček u jakýchsi rybníků, decentní romantickou procházku v okolí a relax v krásné krajině. Ten si to vyložil opět trošku po svém, vše poslal dále Ondrovi a Martinovi a zmínil, že se nejspíš jedná o jakési slavnosti v Polsku. Bratři Špalkovi tedy odhodili své bicykly, zlanařili své slečny a společný výlet byl naplánován. Jiřan si na tuto slavnostní akci chtěl vzít košili, Ondra se dokonale oholil, Lucka se oblékla téměř jak na módní přehlídku, Simča si vzala pohodlné Crocsky a Martin po večerní pitce přisedl do auta v devět hodin ráno se slovy „příjemný dobrý večer“. Celá tato Hradecko-náchodská méně informovaná skvadra téměř měnila Zloté a připravovala tašky na nákupy na tržnicích a oněch slavnostech a přibalovala vlhčené ubrousky na mastná ústa od pstruhů. Kolem desáté se všechna čtyři vozidla sjela před bývalou polskou celnicí a brzy jsme dojeli do lidmi narvané „slavnostní“ Kudowé. Jenže tu jsme pouze projeli, minuli cedule navádějící na Rybolow Pstragu Potokowych a mířili za prvním, zřejmě mnohem více informovaným vozidlem do serpentýn a hvozdů. Když po cca deseti kilometrech vozidla zaparkovala pod čtyřikrát větším skalním městem než je Adršpach a první vystupující ukazovali na brutálně vzdálenou nejvyšší skalní vyhlídku, následovali tázavé pohledy a Jana se tázala, kde jsou trhy. „Nic tak hroznýho to nebude, Kudrnáč si ani nevzal pohorky“, mělo snad paniku uklidnit. A když jsme pomalu vystupovali po zdraví ohrožujících balvanech a někdo se zmínil o jednom tisíci schodech, schylovalo se k inzultacím. Peloton šplhajících se ale naštěstí brzy roztrhal a vášně se uklidnily. Až nahoře, kdy Jiřan tázavě vyzvídal, jak na vrcholy těch skal zvládnuli Poláci vynosit pstruhy a vytvořit jezírka, se informační šum vyjasnil. Toto byla ona romantická procházka v přírodě, slavnosti byly zaměněny za pouhý státní svátek a pstruzi se stále ještě cachtali hluboko pod námi, v deset kilometrů vzdálené Kudowé. Nicméně nálada se již uklidnila, nastalo přátelské fotografování, náš starý dobrý kamarád Vlastík byl jmenován týmovým lékařem, Koubek ze skály svržen nebyl a všichni si nakonec krásný, i když z počátku náročný výstup vychutnávali. Nakonec jsme při zpáteční cestě rybníčky se pstruhy navštívili. Ale v zahradní restauraci bylo narváno k nehnutí. Jiřan prohlásil, že tuto zeleninu jménem pstruh požívat nebude a potřebuje pořádný kus masa a tak se Ondra s Janou, Martin s Luckou a Jiřan se Simčou vypravili do náchodské pizzerie a po rozloučení zanechali na místě milovníky ryb, ve složení Koubek s Míšou, Jarda s Mončou, Míla s Lenkou a Vlastík s Luckou...

Fotografie budou přidány vzápětí….